Architekt Vladimír Karfík dal podobu zlínskému mrakodrapu i baťovským domkům


Architekt Vladimír Karfík

Vladimír Karfík zcela zapadá do geniální školy architektů školy kolem Le Corbusiera. Jeho kořeny vedou do Slovinska, významnou stopu zanechal na Slovensku, na ostrově Malta, a přitom je jeho kariéra spojená hlavně se Zlínem. Podíl na tom měl jak jinak než Baťa. Atmosféru jeho staveb mohli lidé nasát při všedních činnostech – při navštěvě koupalistě nebo školy.



Architekt Vladimír Karfík se podepsal pod administrativní budovy Baťových závodů, jeho rukopis poznáte na budovách Filmových ateliérů a laboratoří firmy Baťa v Kudlově u Zlína nebo u budovy bratislavské univerzity.

Karfíkův zlínský mrakodrap '21'

V jeho díle ale doslova vyčnívá jedna stavba. Tou je zlínský mrakodrap, který nemůžete přehlédnout ať do obuvnického města přijíždíte, nebo jej opouštíte. Baťův mrakodrap se podle materiálů Vladimíra Karfíka budoval v letech 1936-1938 a sídlilo v něm ředitelství firmy Baťa. Původní idea tří propojených nižších budov ustoupila Karfíkovu návrhu – 17 pater stoupajících do výšky 77,5 m bylo ve své době druhou nejvyšší stavbou na kontinentu (vyšší byl jen Boeronteren v Antverpách.

Označení „Jednadvacítka" se vžilo proto, že podle amerického sytému číslování budov, které Baťa používal, přísluší toto číslo právě jí. Udává přesnou polohu budovy v areálu – čísly je označena poloha staveb v jak od severu k jihu, tak od východu k západu.

  • S výstavbou se začalo okamžitě v den schválení projektu – 28. května 1936
  • Předpisy pro stavbu takto vysokých budov zde v té době ještě ani neexistovaly
  • Šestnáctá etáž stavby byla dokončena v září téhož roku
  • Koladoudace se uskutečnila na přelomu let 1939 a 1940 a v témže roce se začala budova využívat
  • V suterénu měly místo telefonní ústředny (automatická pro interní firemní komunikaci, druhá pro meziměstské hovory)
  • Vybudovány byly 4 výtahy pro dopravu zaměstnanců; páternoster funguje jako turistická atrakce dodnes
  • Baťova pojízdná kancelář ve výtahu je dnes už pověstná: nechyběla klimatizace, signalizační zařízení, telefon, ani umyvadlo

Náhoda, štěstí nebo osud. Mrakodrapu podle Karfíkova návrhu se v roce 1944 vyhnulo bombardování města. Až do dneška prochází budova dílčími úpravami, které se však snaží zachovat ducha stavby.

Schodiště vyběhnou jen ti nejlepší: schodiště mrakodrapu už nejednou posloužilo i ke sportovní události. Už několikrát dalo zabrat běžcům, kteří měli co nejrychleji dosáhnout nejvyššího patra.

V jeho díle ale doslova vyčnívá jedna stavba. Tou je zlínský mrakodrap, který nemůžete přehlédnout ať do obuvnického města přijíždíte, nebo jej opouštíte. Baťův mrakodrap se podle materiálů Vladimíra Karfíka budoval v letech 1936-1938 a sídlilo v něm ředitelství firmy Baťa.

Užitečnost a praktičnost v první řadě

Správní budova Baťových závodů vyjadřuje podle Vladimíra Karfíka to, co chtěl dát Baťa najevo: velikost, světovost a důležitost organizace. Nejpodstatnější však bylo, že budova byla lidská. Příjemná, užitečná a využitelná, jak se ukázalo, i pro další generace.
Navázal na poznatky z Ameriky, i když ve Zlíně nebyly stavební pozemky tak drahé, aby se muselo stavět do výšky. Znamenalo to ale užší kontakt oddělení kvůli menšímu počtu budov a tím i úsporu, protože náklady nakonec nebyly o tolik větší.

Další díla:
- Baťovy obchodní domy a prodejny v řadě měst, například v Olomouci, Jihlavě, Chomutově, Praze, v - Hustopečích, Piešťanech, Bratislavě a dalších
- Přístavba Univerzity Komenského v Bratislavě
- Garáže autobusů v Bratislavě
- Rekonstruovaný zámek v Napajedlech
- Obchodní dům Baťa v Amsterodamu
- Kulturní dům v Senici
- Krytá plovárna ve Zlíně a další

Správní budova Baťových závodů vyjadřuje podle Vladimíra Karfíka to, co chtěl dát Baťa najevo: velikost, světovost a důležitost organizace. Nejpodstatnější však bylo, že budova byla lidská. Příjemná, užitečná a využitelná, jak se ukázalo, i pro další generace.

Americká díla spatřil až na sklonku života

Kromě vily na ostrově Malta, kde postavil sídlo pro tamní prezidentku, zanechal v zahraničí nejvýraznější stopu za mořem. Do Ameriky se podíval sice až na sklonku života, podle jeho návrhů tam ale vzniklo třeba studio Davida Wrighta v arizonské poušti. Dílo se mu tak poštěstilo vidět i v reálu, nejen na výkresech.

Vlastní dům jako prototyp

Když potřeboval Baťa najít nejvhodnější typ domku pro své zaměstnance, přihlásil se do soutěže i Vladimír Karfík se svým návrhem. Málo se ví, že mimo soutěž podal návrh i sám Le Corbusier, jehož nápady však nebyly tak úsporné, jak si Baťa představoval. Podmínkám vyhovoval právě Karfíkův návrh a dvouúrovňové bydlení se později budovalo v hojné míře.
I když Karfíkův dům už několikrát změnil majitele a proběhly v něm úpravy, stále si drží původní tvář a styl. Autentický stav domu doplňuje třeba typický vestavěný nábytek.

Dům Vladimíra Karfíka se řadí mezi významné vily a pokud se vydáte na putování po stopách nejvýznamnějších architektů, pak byste neměli vynechat jeho díla na východě Moravy. Vladimír Karfík udělal Zlín takovým, jaký si ho představíte. Výrazný a originální.

Foto: zlin.cz, zlin.estranky.cz

publikováno: 21. 10. 2015
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.