Cihla – kde se vzala a jak se v průběhu let měnila
Cihla je nejznámějším stavebním materiálem, který je známý skoro jako lidstvo samo. Trvalo tisíce let, než se výroba pálené cihly dostala na současnou úroveň. Během posledních sto let přitom zaznamenala obrovský vývoj. Cihly vyrobené před sto lety by už neodpovídaly současným požadavkům na energeticky úsporné stavby. Pojďme se společně vydat po stopách historie cihly a podívejme se, kde byla výroba před stovkami let a kde je dnes.
Nejstarší cihly jsou staré 10 tisíc let
Bez cihel by nevznikly skoro žádné významné stavby, jejichž pozůstatky nacházíme i dnes. Důkazem starobylosti cihly jako stavebního materiálu jsou nálezy pocházející z období kolem roku 8000 před Kristem. Byly nalezeny na březích řeky Jordán a dnešním cihlám se příliš nepodobaly. Měly tvar bochníku chleba a byly dlouhé přibližně 26 cm. Tyto cihly byly vyrobeny z bláta a vody, vysoušely se teplém slunci a ke stavbě se používaly po vytvrdnutí. Tehdejší stavitelé používali i „maltu“ pro spojování cihel, kterou si vyrobili z bláta.
V období Babylonu vzniklo mnoho pozoruhodných staveb
Během následujících tisíce let se výroba cihly jako stavebního materiálu postupně zdokonalovala. Z ručního hnětení se postupně začaly tvarovat pomocí dřevěných forem a v období Mezopotámie se už začaly objevovat první pálené cihly. Velký rozvoj cihlářství nastal kolem roku 600 před naším letopočtem v babylonu za vlády krále Nebuchadnezzara II. V té době se začaly hojně využívat ručně tvarované cihly, které se sušily, vypalovaly a následně glazovaly. Skládaly se k sobě a prokládaly dřevěnými prkny i palmovými listy, které sloužily místo malty.
Největší rozvoj cihlářství proběhl v období středověku
Přesuňme se o několik století dopředu. Obrovský rozvoj cihlářského řemesla proběhl v době středověku. V období mezi 15. až 16. stoletím už existovaly lisovací stoly, které celou výrobu usnadňovaly. Cihly se pak sušily na zemi vystlané slámou. Z dochovaných materiálů je známo, že se cihly sušily až 4 týdny a až poté se vypalovaly. V období středověku byly běžně používané pece s pevnou podlahou. Na tu se cihly naskládaly a ve spodní části se rozdělal oheň. Přikládalo se dřevem.
O několik set let později už byla výroba běžných obdélníkových cihel nedostatečná. Kvůli zdobeným stavbám vyvstala potřeba vyrábět i zdobené cihly. Od 17. století se tak rozšiřovala potřeba zdobeného cihlářství, kdy řemeslníci vyřezávaly cihly různých tvarů. Začaly se objevovat různé zakřivené výklenky či vyřezávané postavy. V určité době tak bylo cihlářství propojeno se sochařským řemeslem. Když se zdobená cihla vytáhla z pece, pečlivě se leštila a obrušovala do požadovaných rozměrů a tvarů.
S vývojem nových pecí se technologie vypalování zlepšovala
Proces výroby, skladba materiálu i technologické postupy se v průběhu následujících let neustále vylepšovaly. Cihláři si však stále více uvědomovali důležitost zdokonalení vypalovacích pecí, které mají na kvalitu výsledného produktu zásadní význam. V 19. století se začaly objevovat patenty na nové druhy pecí. K vypalování cihel se začala používat pec kruhová, ve které horký vzduch proudil rovnoměrně a cihly tak byly vypálené i z horní strany. V roce 1850 pak byla vyvinuta tehdy moderní Hoffmanova pec, která byla navržena na nepřetržitý provoz 24 hodin denně.
Dříve byly cihelny v každé větší vesnici. Z mnohých se staly ruiny.
Od ruční výroby k automatizaci
Zatímco na počátku 20. století se cihly stále vyráběly po celé Evropě ručně, ke konci století bylo cihlářství už ve znamení automatizace výroby. Těžká technika se používala při těžení jílu, moderní byly lisovací stroje, kruhové pece byly nahrazeny tunelovými. Ty umožňují zvýšení objemu výroby. Tuhá paliva byla nahrazena plynem.
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku