Josef Gočár: velké jméno české architektury


Josef Gočár_Dům U Černé matky Boží

Pětapadesát let po jeho smrti ho odborná veřejnost u nás zvolila za největší osobnost české architektury. Že je těžké odhadnout, o koho se jedná? Řeč není o nikom jiném než o rodákovi ze Semína u Přelouče Josefu Gočárovi. Jeho rukopis je rozesetý po celé České republice do dnes, počínaje Prahou přes Hradec Králové až třeba po lázně Bohdaneč, kde je po něm pojmenován jeden z hlavních pavilonů tohoto léčebného střediska.


První úspěchy Josefa Gočára v Der architekt

Josef Gočár se narodil 13. března 1880 v Semíně u Přelouče, což je vesnice stojící nedaleko od Pardubic. Tam také Gočár absolvoval docházku na střední školu, pokud se však budeme držet dobového označování, musíme mluvit o pardubické reálce. V roce 1897 pak Josef Gočár odchází do Prahy, kde praktikuje u Václava Roštlapila a později u Josefa Podhajského.

Současně Josef Gočár v roce 1888 započíná studium na Vyšší státní průmyslové škole stavební a po maturitě se uchytí jako praktikant u jiného tehdy významného architekta – Josefa Kotěry. I přestože Josef Gočár pracoval v Praze, neztratil vazby na svůj rodný kraj a mezi jeho první návrhy patří průčelí činžovních domů pro Hradec Králové. Již v této době byla jeho práce ceněna, jelikož tento návrh byl publikován v nejprestižnějším oborovém časopise monarchie Der architekt. Další ze staveb jsou například Winternitzovi automatické mlýny, zdobící dodnes pravý břeh Chrudimky v Pardubicích.

Vznik českého architektonického kubismu pod taktovkou Gočára

Po ukončení školy a několika zahraničních cestách se stává vedoucím architektem v Kotěrově soukromém ateliéru, ovšem i sám je aktivním a zakládá vlastní architektonické studio. V roce 1911 se podílí také na vzniku Skupiny výtvarných umělců, kteří byli aktivní především v oblasti českého architektonického kubismu. V tomto stylu je postavena také jedna z nejvýznamnějších Gočárových staveb v Praze, tedy dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici. Poté však přichází první světová válka, která přerušila vývoj kubismu u nás a na čas také pozastavila působení Josefa Gočára, který musel narukovat.

Josef Gočár se stává profesorem na AVU

Po konci první světové války se Gočárova tvorba posouvá od kubismu k národním tendencím. Společně s Pavlem Janákem začal propagovat tzv. národní obloučkový sloh neboli rondokubismus. Mezi typické stavby tohoto slohu se řadí budova pražské Legiobanky v ulici Na Poříčí. Po smrti Jana Kotěry v roce 1924 je Josef Gočár jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění, o čtyři roky později se stává rektorem. V tomto období života přechází k čistému konstruktivismu, kdy v roce 1925 navrhuje Strnadovu vilu v Praze. Přechod k avantgardní architektuře reprezentuje také kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích či úřední a školní budovy v Hradci Králové. Po příchodu nacistické okupace v roce 1939 a následném uzavření vysokých škol, Josef Gočár odchází do penze. I nadále projektuje a je aktivní, ovšem nerealizuje již žádnou další významnou stavbu. Dožívá se konce války a umírá 10. září 1945 v Jičíně, pochován je však na pražském Slavíně.

Zdroj obrázku: Wikipedia

publikováno: 16. 3. 2015
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.