Stavební materiály: Umělý mramor


Fotolia_29888286_XS

Jedním z mnoha stavebních materiálů, které můžeme při rekonstrukci nebo stavbě použít, je umělý mramor. Umělý mramor je průmyslově vyráběná náhrada přírodního mramoru a nejčastěji se používá jako vnitřní trvanlivá sádrová omítka. Ač se jedná o svým způsobem „náhražku“, může být umělý mramor velmi kvalitním stavebním materiálem. Jeho proces výroby je ale obvykle velmi složitý, což se často odráží na pořizovací ceně výrobků z umlého mramoru.

Umělý mramor se vyznačuje řadou dobrých vlastností, má však také určité nevýhody. Vyleštěný povrch umělého mramoru má poměrně věrný vzhled mramoru přírodního. Používá se převážně v interiérech a za „zlatou éru“ mramoru můžeme označit období Baroka ve střední Evropě.

Výhody a nevýhody umělého mramoru

Mezi výhody umělého mramoru můžeme bezesporu zařadit jeho vysokou odolnost a stabilitu. Umělý mramor je totiž stavebním materiálem, který vydrží až několik stovek let. Protože se jedná o uměle vyrobený kámen, výsledný produkt umělého mramoru obvykle nemá spáry. To znamená nejen určitý estetický efekt, ale například také lepší a jednodušší údržbu povrchu. Na rozdíl od klasického přírodního mramoru umělý mramor není na omak tolik chladný. Pokud se tedy desky z umělého mramoru dotkneme nebo si na podobný povrch sedneme, neměl by nás studit.

Vzhledem ke složitosti výroby umělého mramoru ale může být limitující jeho pořizovací cena. Z tohoto důvodu se umělý mramor používá převážně pro vybavení interiérů reprezentativních staveb, jako jsou kostely, kaple (jejich oltáře), různé sloupy a pilastry. Často je umělého mramoru využíváno také pro interiéry sídel firem a podobně. V posledních letech získává umělý mramor a jeho různé mutace na oblibě při zařizování koupelen.

 

Výhody umělého mramoru

Nevýhody umělého mramoru 

 
  • vysoká odolnost

  • vysoká stabilit

  • není na omak chladný

  • nemá spáry

  •  vysoká cena

 

Proces výroby umělého mramoru

A v čemže je proces výroby umělého mramoru tak komplikovaný?

Umělý mramor v podobě „těsta“

Výroba umělého mramoru má poměrně složitý postup. Základní hmota, takzvané „těsto“ se připravuje smísením několika různě barevných sádrových omítek. Jejich promísením vznikne nepravidelná struktura. Do této sádry se přidává klihová voda, která má zpomalovat tuhnutí. To obvykle trvá 12 až 24 hodin.

Aby byly jednotlivé části hmoty různě zbarvené, používá se k tomuto účelu práškových barev – pigmentů. Pro toto barvení se používají různé směsi pigmentů, nejoblíbenějšími odstíny umělého mramoru jsou ale bílá, červená, zelená nebo šedočerná a například modrých odstínů se dosahuje přidáním oxidu kobaltu.

Po dosažení požadované struktury pomocí hnětení hmoty se toto těsto vyválí v polotuhém stavu do tloušťky 1 až 2 centimetrů.

Fotolia_28393863_XS

Pokládání umělého mramoru k předloze

Pokud jsou pláty hmoty umělého mramoru vyválené, je na řadě jejich přikládání a fixace k dané předloze. Samotné těleso, například oltář, může být vyzděné či vyrobené ze dřeva a pobité rohoží z rákosu. Než se ale na tuto předlohu umělý mramor nanese, je třeba ji opatřit hrubou omítkou, aby došlo k vyrovnání nerovností na povrchu. Poté se hmota v plátech nanese, silně přitlačí na vrstvu omítky, aby došlo k vytlačení veškerého vzduchu a přilepení hmoty k podkladu.

Po zatvrdnutí se případné vystupující nerovnosti zarovnají mosazným hoblíkem. Případné prohlubně se zatmelí hustou sádrovou hmotou s klihovou vodou a barevným pigmentem (tzv. tmelový šlem). Následuje přebroušení povrchu umělého mramoru pemzou.

Broušení umělého mramoru pemzou i břidlicí

Abychom však při výrobě umělého mramoru dosáhli opravdu lesklého povrchu, provádí se ještě celkem šest finálních broušení. Na zaschlý povrch se nanese tenká vrstva, která se následně vyhladí a vyleští. Přitom se postupuje od hustější vrstvy až po vrstvu řídkou směrem nahoru. Při broušení umělého mramoru se také pro každý typ této finální vrstvy používá jiný typ abraziva. Používá se pískovec, pemza, anglický hadec, břidlice nebo krevel.

Finální úprava povrchu umělého mramoru

Aby byl povrch umělého mramoru opravdu dokonale hladký a lesklý, mělo by ještě dojít k fixování tzv. mikrospár. K tomuto kroku se používá lněný olej naředěný půl na půl s terpentýnem. Úplně poslední úpravu pak má na starosti nanesení včelího vosku s terpentýnem (poměr 1:3). Až povrch dostatečně zaschne, přichází na řadu rozlešťování umělého mramoru měkkou, například flanelovou, látkou.

 

Přidejte se k nám, sledujte Chytré bydlení také na Facebooku!

publikováno: 8. 3. 2013
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.