Téměř žádný chov králíků se neobejde bez problémů s chorobami


Chov králíků

Zakrslá plemena králíků se stala domácím mazlíčkem v řadě domácností, počet králíkáren s užitkovými králíky na dvorcích se ale výrazně zmenšil. A to i přesto, že králík domácí není náročným zvířetem a péče o něj patří mezi jednodušší činnosti v hospodářství. Drobnochov králíků je však stejným hobby jako jakékoliv jiné chovatelství se všemi radostmi i starostmi.

 

 

Chov králíků na volno i v králíkárnách

Původně se králíci pěstovali ve stájích společně s dobytkem, kde se pohybovali volně. Králíkárny se začaly budovat až později. Byla to tak roztomila zvířátka, že jejich úlohou nebylo nasytit lidi, ale spíše je potěšit a rozptýlit. Jejich maso a kůže se začalo využívat až později.

Zásadní otázkou při chovu králíků je, zda budou chováni kvůli masu nebo pro výstavní účely. Jako užitková jsou doporučována středně velká plemena, která mají nejchutnější maso a rychle narostou do jateční váhy. Často se dá narazit na tzv. brojlerové králíky, kteří mají díky intenzivním chovům výrazné zastoupení v celkové produkci a výtěžnost masa je z nich největší. Jedná se o šlechtěné králíky pro chov na menším prostoru a krmení granulemi.

Plemena králíků pro chov se rozdělují na malá, střední a velká, přičemž i v tomto případě platí, že nejvýhodnější je vydat se zlatou střední cestou.
Plemena šlechtěná pro užitek (maso nebo kožešinu):

  • Velký světlý stříbřitý, činčila velká
  • Vídeňská plemena
  • Český albín
  • Burgundský
  • Kuní velký, siamský velký
  • Kalifornský, nitranský

chov králíků

Králíkům svědčí pohyb, proto se mohou chovat i na volno – s volným výběhem tak, aby to prospívalo jejich svalovině. Někteří chovatelé vypouští králíky do výběhu každý den
Výběh se může rozdělit, aby v jednom byli samci a ve druhém samice s mláďaty. 

Dopřejte jim prostor a kvalitní stravu

Králíkárnu vybírejte a budujte až podle toho, jaké plemeno budete chovat. Potřebují dostatek prostoru – nejen pro vývoj, ale také v případě odstavení mláďat od samice.
Musí být umístěna tam, kde není průvan (v každém případě je nezbytností pevná celistvá zadní stěna) a kam nedopadá přímé slunce.
Mírný sklon podlahy slouží k odtoku moči. Po zadní stěně by pak měla stékat do připraveného žlábku.
Velikost kotců závisí na velikosti králíka, prostor musí být dostatečný. Zároveň je třeba oddělit samce od samic a ty by ještě měly být umístěny každá samostatně. Oddělují se po narození a to také vyžaduje další volné prostory.

Králíkům nedělá dobře hluk, a pokud jsou mu samice dlouhodobě vystavovány, tak mohou opustit brh, případně jej sežrat.
Jako krmítka a pítka se používají vypálené hliněné misky s hladkým povrchem pro snadné čištění.
Králík je býložravec. Základ stravy tvoří seno, na jaře zelená píce – čerstvá tráva. Ale tu je potřeba dávkovat s mírou, nesmí být mokrá, ani zapařená. Granule se proti znečištění dají sypat do hliníkových zásobníků.
Jako podestýlka slouží sláma nebo rošty.
Potřebují čistou vodu. Proti zanášení nečistot nejlépe slouží napáječky.

chov králíků

Chov králíků v zimě

Málokdo má speciální místnost, kam stěhuje králíky i s králíkrnou na zimu. Mírné podmínky, které u nás panují, jim nevadí. Problémem může být zamrzající voda, kterou je třeba během dne kontrolovat a v případě potřeby měnit.
Před zimou je ale vhodné králíkárnu upravit. Základ představuje větší množství podestýlky. Přes noc a ráno, kdy teplota klesá nejníž, je vhodné zateplovat volnou stranu králíkárny plachtou. Kotce není nutné čistit tak často, protože i tato vrstva izoluje od chladu.
Volná strana dvířek se může opatřit polystyrenem, aby kotce neprofukovalo.
Pokud netrpí na jiné nemoci, tak běžnou zimu by měly přežít všechny druhy užitkových králíků.

I králíky trápí choroby

Králící jsou náchylní k řadě chorob, které ztěžují jejich chov. Proti většině z nich se dá očkovat.
Mixomatózu přenáší bodavý hmyz. Projevuje se do 6-10 dní od okamžiku onákazy zřejmými příznaky: hubnutím, překrvením spojivek, výtokem z očí, zduřením víček, tvorbou uzlovitých změn v oblasti očí, ušních boltců, nozder, pohlavních orgánů. Vakcína neexistuje, k úhynu dochází po 10 – 12 dnech.
Ještě rychlejší průběh a stejně vysokou úmrtnost má králičí mor, kterému se ale dá předcházet vakcinací. Aby se uchránili ostatní králici, je důležitá dezinfekce králíkárny.
Trávící ústrojí postihuje kokcidióza – nejčastější onemocnění u králíků. Není přenosné, avšak velmi rozšířené. Setká se s ním téměř každý chovatel.
U králíků se projevují i jiné choroby jako například nakažlivá rýma králíků nebo enterokolitida králíků (průjmová onemocnění).

chov králíků


Ekologický chov králíků

V čem se takový chov odlišuje? Plemenitba probíhá přirozeně (tedy žádná inseminace), vybírají se ale jen vhodní jedinci pro množení – bez poruch zdraví a dědičných vad. Jedinci musí být z vyrovananých a početných vrhů. Pro množení jsou nejvhodnější dobře rostlí jedinci (ve věku 7–9 měsíců hmotnost nejméně 3,5 kg). Biotechnické zásahy jsou v ekologickém chovu tabu.
Je vhodné chovat místní plemeno, které bývá v daných podmínkách odolné.
Při motnosti 2,6 až 3,4 kg (stáří kolem 120 dnů) jsou králíci vhodní k porážce.

Vedlejším produktem ekologického chovu králíků je ekologický hnůj, který může být zušlechtěný kompostováním a připravený k prodeji nebo dalšímu použití jako bioprodukt.

Plemena vhodná pro ekologický chov: český albín, český strakáč, novozélandský bílý, kalifornský, velký světlý stříbrný, burgundský

Králící jsou ideální zvířata pro chov na maso, kožešinu i jako mazlíčci dětí. Králičí srst je však jedním z častých příčin alergií – a to jak u šlechtěných druhů, tak u užitkových. Ne každému tak jeho přítomnost způsobuje potěšení, ať je roztomilý jakkoliv.

publikováno: 14. 10. 2015
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.