Tvůrce tváře Zlína: architekt František Lýdie Gahura


František Lýdie Gahura

Brno a Zlín nespojuje na první pohled snad nic. Dvě diametrálně odlišná moravská města ale pojí zajímavá architektura. I když je na první pohled nesrovnatelná, na pozadí stojí architekti, kteří působili jak na jižní, tak i na východní Moravě. Jedním z nich je František Lýdie Gahura, výrazná osobnost funkcionalismu.

 

V jeho případě se dá najít zajímavost i ve zlínských stavbách, které jinak vypadají na první pohled podobně. Není totiž příliš známé, že v typickém baťovském stylu jsou postaveny i kapličky nebo kostely, které nesou právě Gahurův rukopis.

F. L. Gahura ve Zlíně

František Lýdie Gahura je dalším z architektů, kteří zanechali stopu v Brně i ve Zlíně. Jen málokterý architekt je ale se Zlínem spjatý tak jako on. 

Charakteristické rysy Gahurových staveb: jedinečná výtvarná stránka i ohled na ekonomickou situaci společnosti.
Narodil se ve Zlíně a po celou dobu studií se učil v uměleckých oborech – nejdříve to byla umělecko průmyslová škola v Praze, později získal vědomosti a zkušenosti u J.A. Kotěry, s nímž i spolupracoval na územních plánech Zlína. Byl hlavním architektem stavebního oddělení u Batě. Později vyučoval na střední průmyslové škole.


Měl značný podíl na zlínském kulturním životě a kreativně dokázal zpracovat požadavky na funkční stavby.
Při návrzích mu šlo o to, aby se lidem dobře žilo. Zajímaly ho jak ekonomické, tak sociální vlivy na bydlení. Díky velkému podílu se na urbanizaci Zlína se stal známým po celém světě.

Nucený odchod ze Zlína

Podoba Zlína je tedy i jeho vizitkou, kde nechal kus sebe sama. Po znárodnění obuvnického závodu v roce 1945 odešel do Brna, kde už ale nebyl tak výraznou osobností. Zůstával ve stínu mladších architektů. Prvotní podoba Zlína však byla jeho dílem.
I v Brně spolupracoval s dalšími výraznými postavami architektury – Josefem Kranzem a Jiřím Voženílkem.

Kostely a kapličky

Zlínská architektura nezahrnuje jen továrny, administrativní budovy nebo obytné domky. Vystavěny byly i kostely a kapličky ve stejném funkcionalistickém stylu. Na první pohled nespojitelné, ale přeci jen se zadařilo a vznikla tak originální díla. Mezi ně patří kaplička sv. Václava ve čtvrti Kudlov.

Tvorba F. L. Gahury

Sochař Gahura

V jeho sochažské tvorbě najdeme významná díla. Kupříkladu busty rodiny Baťovy -  Tomáše Bati, Jana Antonína Bati, jejich matky i otce. Na radnici je k vidění plastika kováře, na Lesním hřbitově pak poutají pozornost kříže.

S Janem Kotěrou spolupracoval na zlínské obytné kolonii Letná; projektoval také kolonii Domov

Jeho dílem jsou i pavilony Baťovy nemocnice, na nichž spolupracoval s lékařem Mudr. Albertem a výsledek je taktéž zajímavý: 17 horizontálně orientovaných objektů, při nichž se kladl velký důraz na funkční hodnotu. V té době byla nemocnice také nadstandardně vybavena.

Urbanismus

Stal se prvním městským architektem. Podle jeho konceptu se stavělo ještě další dvě desetiletí po vzniku návrhu, i když mu po válce přitížila spolupráce s Baťou.
Výrazná urbanistickéá stopa má podobu propojení několika zlínských čtvrtí se středem města (konkrétně se jedná o mstské části Zálešná, Podvesná, Díly, Lesní čtvť a Lazy
Navrhl některé z továrních budov, škol a jeho plány oceňovali i v Praze a Brně, kde se podílel na návrzích domů služeb.

Původní budova byla v roce 1954 přestavěna a vznikly tak prostory pro Dům umění. Původně zde sídlila i filharmonie, která však našla útočiště v nových prostorách Kongresového centra.
Památník Tomáše Bati je zapsán na seznam Kulturních památek.

Dílo F. L. Gahury

  • Zlínská nemocnice, 1927 - 1930
  • Obchodní dům Baťa
  • Zlínská nemocnice
  • Školy, ve Vracově, Čejči, Loučce u Lipníka
  • Zastavovací plány továren a obytných kolonií Baťa, Chelmek (Polsko), Ottmuth (Německo), Vukovar

Památník Tomáše Bati (Budova památníku Tomáše Bati)

Památník bývá označován za jeho nejpůsobivější dílo. Použitím opěrného systému a barevnou vitráží parafrázuje vrcholnou gotiku.
Původní nývrh počítal s komplexem více budov, výsledek je sice chudší, nikterak ale neztratil na působivosti. Zrealizovaly se pouze dvě studijní budovy a samotný památník.
Na první pohled možná trochu nudný a nezajímavý železobetonový objekt vše dohání interiérem, kterému domunijí průběžné zasklené plochy.
Původní budova byla v roce 1954 přestavěna a vznikly tak prostory pro Dům umění. Původně zde sídlila i filharmonie, která však našla útočiště v nových prostorách Kongresového centra.
Památník Tomáše Bati je zapsán na seznam Kulturních památek.

Jaké jsou tedy typické rysy Gahurových staveb? V první řadě je to racionalita, s níž tak tíhl k funkcionalismu. I když bral ohled na praktickou stránku stveb a ekonomickou situaci, v jeho dílech to bylo vyváženo výtvarnou stránkou, což stojí za pozornost dodnes a je tak inspirací i pro další generace architektů.
I díky němu tak Zlínská architektura patří k tomu nejlepšímu, co může Česká škola nabídnout.

Foto: zlin.cz

Velikáni české architektury na Chytrém bydlení


publikováno: 28. 7. 2015
Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.