Uměleckou školu Bauhaus stvořil architekt Walter Gropius

Patří mezi nejuznávanější architekty 20. století. Významný představitel modernismu, otec výtvarné školy Bauhaus. Walter Gropius tvořil významná teoretická díla hned od počátku kariéry. Zabýval se industrializací stavebnictví a funkcionalismus nakousl ještě před jeho vznikem. Německý novátor byl o krok napřed.

Narozdíl od jiných architektů nepůsobil jen v Evropě. V období fašismu odešel do Spojených Států, kde byl profesorem na prestižní Harvardské univerzitě. Zmodernizoval výuku a nezapomněl ani na funcionalismus, který se tak dostal až za moře.

Ve velkém stylu hned od počátku

Postudiích nastoupil do architektonické kanceláře Petera Behrense. První krok nemohl být lepší, protože působil u jedoho z nejinovativnějších architektů. Společně s Gropiusem pracovali i další významní autoři -  Ludwig Mies van der Rohe nebo Le Corbusier. Inspirativní prostředí tak bylo zaručeno.
Po dvou letech se ale rozhodl zařídit svůj vlastní ateliér, v němž spolupracoval s bývalým kolegou Adolfem Meyerem. Pod vlivem berlínské prostředí vznikla budova továrny Fagus v Alfeldu. Nezapomněl na zdravé prostředí pro dělníky a s pomocí skla vytvořil zajímavé dílo. Stejný rukopis nesou třeba i kanceláře a továrna pro výstavu Werkbund.

Vrcholné období po válce

Úspěšné období bylo odstartováno jeho jmenováním do ředitelského křesla na liberální umělecké škole ve Výmaru. Nenápadně ji transformoval k obrazu svému, až se stala základnou pro jeho styl Bauhaus. Postupně zval známé autory a postupně tak přicházeli Paul Klee, Josef Albers, László Moholy-Nagy nebo Wassily Kandinsky.
Walter Gropius dbal na to, aby byli studenti vzdělávání v duchu moderních technik a hlavně od mistrů v oboru. Teorii i praxi přebírali od nejlepších z nejlepších.
V roce 1924 se i se školou přestěhoval do Dessau, kde vystavěl novou budovu školy, domky pro učitele a vlastní funkcionalistickou vilu.
Závěr úspěšného období byl poznamenaný režimem. Fašistické síly nakázaly uzavřít jeho školu, a tak se rozhodl pro odchod do Anglie a odtud později do Ameriky.

Gropius a směr Bauhaus ovlivnili umělce i v Čechách. Výstavby ve Výmaru se účastnili někteří čestí architekti a přivezli si učitečné poznatky. Jednalo se například o Josefa Chochola, Jaroslava Fragnera, Karla Honzíka nebo Jaromíra Krejcara.

Užité umění směru Bauhaus

• Záměrem moderního stylu bylo jeho promítnutí ve všech směrech života (autoři ho brali „totálně," měl se tedy projevit ve všech oblastech umění).
• Později se stal jedním z nejvlivnějších proudů v moderním designu, modernistické architektuře a umění a designu.
• Absence výzdoby. Ozdoby navíc se nepřipouští.
• Harmonie mezi funkcí objektu a jeho designem, vliv modernismu.
• Vymezoval se proti expresionismu.

Pokroková škola Bauhaus

Učiliště a středisko moderní výtvarné práce se nezaměřovalo jen na výtvarné umění a architekturu, ale i na design. Vše mělo být v této škole sjednoceno.
Propojovalo se umění s řemeslem, tedy dvě neodlučitelné věci. Neodlučitelnost teorie a praxe se přeneslo i do současnosti. Vše se vyučovalo na praktických příkladech a stavbách.
Ve své době byla jednou z nejvíce progresivních škol v Evropě a silně ovlivňovala architekturu i umění.
Záminkou pro rozpuštění školy bylo pro fašisty její levicové směřování.

Významná díla

Kromě architektury byl Walter Gropius považovaný i za ikonu designu. Například jeho kliky dveří z roku 1923 jsou považovány za symbol designérů 20. století

Školní budova Bauhaus

Budova vznikla před tím, než se škola musela přestěhovat. Celá stavba je považována za manifest funkcionalismu. Prosklené stěny se střídaly s bílou omítkou vysílají do okolí zprávu, že se jedná o pokrokové dílo. Všechno k sobě ladí a detaily zapadají, včetně učitelských domků.

Učitelské dvojdomky

Jednoduché, ale propracované patrové domky nabízely vše, co učitelé potřebovali. V přízemí kuchyň, jídelna, obývací pokoj; v patře pak ateliér a ložnice. Všechny domy měly terasu, balkon a plochou střechu.
Domky byly zrekonstruovány a své využití mají dodnes.

Sídlo Bauhaus Archiv

Výrazná stavba složená ze tří budov netypického tvaru byla v roce 2005 rozšířená. Stavba se realizovala až po smrti autora, i tak se uvádí v nejvýraznějších dílech.

Jako urbanista se projevil při koncepci sídliště, kdy byla silnice vedena kolmo od domů a tím minimalizoval přítomnost smogu a hluk.
Byl zastánce prefabrikovaných a typizovaných prvků, čímž snížil náklady na výstavbu.

Desing s jeho jmenovkou se projevil i v nábytku, a co je zajímavé, i v silničních značkách. Zajímavostí je i spojitost s fenoménem současnosti, společností IKEA. Ta si totiž jako inspiraci bere právě německý designový nábytek, na němž je znatelný rukopis tohoto významného architekta.