Bedla vysoká a další druhy – jak je poznat a připravovat

Houbařská sezóna je v plném proudu. Mezi nejoblíbenější druhy hub patří bezpochyby bedly, které se v lesích hojně vyskytují, poměrně snadno se rozpoznávají a skvěle chutnají. Bohužel, ani s bedlami to není tak jednoduché. Kromě jedlé bedly vysoké existují i jiné druhy, včetně nejedlých či dokonce jedovatých. Pojďme se proto zaměřit, jaké druhy bedel existují, čím se od sebe liší a také jak je připravit.

Na které bedly můžete narazit v lese i v parku

Myslíte si, že chutné bedly poznáte na první pohled a snadno je rozeznáte od jiných hub, které mohou být nejedlé, nebo dokonce jedovaté? Pak byste měli zpozornět, protože kromě chutných bedel vysokých můžete narazit i na bedlu červenající nebo bedlu zahradní, které mohou způsobit žaludeční potíže a v závažných případech i úmrtí. Pojďme si jednotlivé druhy bedel blíže představit a stručně je charakterizovat.

Bedla vysoká

Bedle vysoká – to je právě ten druh bedel, po kterém houbaři pátrají a na kterých si pochutnávají. Bedla vysoká může mít třeň (nohu) vysoký i 50 cm. Na něm se nachází klobouk, který je zpočátku zavinutý, později široce rozložený. Ten může mít v průměru i 30 cm. Na povrchu má klobouk velké šupiny a uprostřed hrbol tmavšího zbarvení. Bedla vysoká má na noze prsten, se kterým se dá volně pohybovat. To je jeden z charakteristických rysů, podle kterých jedlou bedlu poznáte. Proto doporučujeme sbírat jen druhy s volně posuvným prstencem a vysokou nožkou.

Bedla červenající

Na první pohled vypadá bedla červenající podobně jako bedla vysoká. Je trochu menší a její vůně není tak výrazná. Zpravidla jí poznáte podle toho, že v místě řezu nebo při poranění začne červenat. Houbaři i odborníci se nemohou shodnout na tom, je-li tento druhy bedly jedlý, nebo ne. V minulosti se objevilo několik případů, kdy bedla červenající způsobila vážnou otravu. Pro některé jedince tak nemusí být konzumace této houby problematická, jiným může způsobit vážné problémy. Proto doporučujeme se bedlám červenajícím raději vyhnout, a to i přes to, že ji vaši známí budou vychvalovat. Většina současných atlasů hub řadí červenající bedly mezi nejedlé, atlasy staršího vydání o ní pojednávají zpravidla jako o jedlém druhu.

Bedla zahradní

Bedla zahradní (označovaná také jako česká nebo jedovatá) patří mezi ty druhy, kterém byste se měly velkým obloukem vyhýbat. Obvykle se vyskytuje v parcích, v zahradách a na kompostech. Proto se nedoporučuje sbírat houby jinde než v lese. Také bedla zahradní se v řezu začne zbarvovat do červena, ale na tak výrazně, jako bedle červenající. Platí tak jednoduché pravidlo – narazíte-li na bedlu mimo les a začne-li se zbarvovat do pomerančové barvy, nesbírejte ji.

Bedla ostrošupinná

Dalším jedovatým druhem bedel jsou bedly ostrošupinné. Ty ale od jiných druhý rozpoznáte na první pohled. Má nohu i klobouk pokrytý hrubými šupinami, které jsou ostré a směřují vzhůru. Navíc se u nás vyskytuje podstatně méně než jiné druhy. I tak si na ni dejte pozor – patří mezi smrtelně jedovaté houby.

Pozor na malé bedly

Bedlám malého vzrůstu byste se měli při sběru raději vyhýbat. Obecně platí, že všechny malé bedly jsou buď nejedlé, nebo přímo jedovaté. Některé drobné bedly dokonce obsahují stejné toxiny, které se nachází i v muchomůrce zelené a dalších jedovatých houbách. Dejte si pozor například na bedlu klamavou nebo bedlu lilákovou.

Jak připravit bedlu? Osmažit!

Nyní, když víte, jako rozeznat bedlu vysokou od dalších nejedlých nebo jedovatých druhů, můžete si ji po sběru připravit. Nejtradičnějším a současně snad nejchutnějším způsobem přípravy bedel je jejich smažení. Nejprve je důkladně očistěte a odstraňte nohy. Pokud jsou bedly příliš velké, můžete je nakrájet na poloviny nebo čtvrtiny. Dále je obalte v trojobalu a dozlatova osmažte. Vynikající jsou také nadívané bedly, které si můžete naplnit nádivkou z cibulky, česneku, nadrobno nasekané nožičky, rozšlehaného vejce a sýra. Nádivkou naplníte klobouk bedly, přiklopíte druhým kloboukem a necháte na přibližně 30 minut zapékat v troubě.