Exotické ovoce a jeho pěstování v našich podmínkách

Na pultech obchodů najdeme vždy jen několik nejznámějších druhů exotického ovoce a přitom vy toužíte znovu po chuti, kterou jste vyzkoušeli na dovolené, ale s úzkou nabídkou je zapovězena? Pak možná své oblíbené ovoce najdete mezi druhy, jenž je snadné vypěstovat i v domácích podmínkách našich příbytků.


 

Exotického ovoce, kterému budou vyhovovat podmínky, existuje celá řada. Mezi známější se řadí fíky, maracuja, ananas, papája, granátové jablko nebo kaki, které si své místo vydobylo až v posledních letech. Exotika je v kurzu, avšak vypěstovat byť jen několik plodů, vyžaduje značné úsilí, spoustu snahy a každodennídenní péči.

Nashi – jiná hruška

I tento druh našel své místo v regálech obchodů, avšak neví se o něm, že je poměrně snadné pěstovat
jej v našich zeměpisných šířkách. Hodí se pro to oblasti, kde jsou teplá léta a mírné zimy (nížiny), kde mrazům bez problémů odolá. Pochází z Asie, kde se stromy udržují maximálně ve výšce dvou metrů a sběr probíhá maximálně opatrně – každý nešetrný tlak se na plodu projeví zhnědnutím. I proto bývá obalován do bílé měkké síťky. Dá se jíst se slupkou i bez ní, v salátech nebo v pokrmech, kde nahrazuje obyčejná jablka.

Muďoul trojlaločný - zajímavé exotické ovoce

Jak vidno, zahradníci a biologové nejsou dobří marketéři, protože jinak by toto sladké ovoce nedostalo tak prapodivný název. Chuť bývá přirovnávána k banánu a původ má v severní Americe. Pěstuje se také v našich končinách (vydrží minusové teploty až do 28°C), avšak spíše jen jako okrasný keř, a to i přesto, že plody jsou opravdu kvalitní. Plody nemají dlouhou trvanlivost, ale pro ozvláštnění jídelníčku jsou skvělé. Dají se přidávat do salátů, buchet či koláčů, lze je i sušit nebo jen vyjídat lžičkou.

Chlupatý pomeranč Narančila

Velmi zajímavou chutí disponují tyto pomerančíky – připomínají právě tento plod, ale jejich chuť je mixem ananasu, malin a jahod. Keřík s nafialovělými plstnatými listy se dá jednoduše využít také jako vkusná dekorativní rostlina, ze které bude navíc užitek. Pěstuje se tedy jako pokojová rostlina a vy tak můžete v „přímém přenosu" sledovat vznik malých „pomerančů ," (opilovat je třeba ručně), které překvapí netypickou chutí.

Arbutus - i pro dekoraci

Naopak zase jahodám se podobají plody keříku Arbutus. Vysoké letní teploty mu nedělají žádný problém, ale na zimu je třeba přemístit jej do sklepa, klidně snese ale i pokoj. 2 – 3 cm velké karmínově červené plody připomínají liči, chutí se ale blíží už zmiňovaným jahodám. Jejich vroubkovaný povrch je navíc velmi dekorativní.

Fejchoa 

Snáší teplotu klesající až k -15°C, podobá se avokádu, ale chutí zase ananasu. Oproti všem ostatním druhům má však jednu pozoruhodnost – její květy jsou jedlé! Zahradníci ji doporučují pro úplné pěstitele - začátečníky, avšak upozorňují, že je vhodné nechat rostlinku přejít mrazem, aby posléze snáze nakvétala. Její chuť prý nejvíce vynikne v náplni do pečiva.

Drobná rajčenka

Polokeř, který je znám pro svou bohatou úrodu. Kulovité plody se objevují v hroznech přibližně po dvou až pěti kusech. Vynikají tmavě oranžovou nebo žlutou barvou a protáhlým tvarem o váze kolem 150 g. Už podle názvu se dá usoudit, že chutí se blíží rajčeti, jen je ozvláštněna nádechem marakuji, jen je třeba odstranit hořkou slupku. Původně pochází z jižní Ameriky, posupně se však rozšířila na mnohá tropická a subtropická místa.

Jahodový stromek

Psidium červenoplodé  se dává ven na jaře a nevadí, pokud přejde mrazíkem, protože rostlinka je poměrně odolná. Zimu přečká na chodbě jen s mírnou zálivkou. Chuť plodů, větších bobulí, je mezi jahodami a hruškami, což je sice zvláštní kombinace, avšak rozhodně lahodná. Zralé plody mají růžovou a voňavou dužinu.

Tropické ovoce nemusíte jen kupovat v supermarketech, kde je jeho povrch ošetřen mnoha způsoby. Proto se vyplatí nastudovat si základní pěstitelské postupy a do celého procesu se pustit sami.