Masožravé rostliny, které můžete mít doma i vy

O masožravých rostlinách se často říká, že jsou náročné na pěstování, že jsou choulostivé a vhodné spíše pro zkušenější pěstitele. Ne vždy tomu tak ale je. Existuje celá řada druhů masožravých rostlin, které nevyžadují zvláštní péči, rychle se aklimatizují a jsou dokonce odolnější než běžné pokojové rostliny. Zpestřete si své bydlení a pořiďte si masožravku, která bude zajímavým doplňkem vašeho interiéru. Pojďme se podívat na nejoblíbenější druhy vhodné pro začínající pěstitele masožravých rostlin.

Masožravky vhodné pro začátečníky

Pokud s pěstováním masožravých rostlin nemáte žádné zkušenosti, vyberte si takové druhy, které vám odpustí začátečnické přešlapy. Druhů masožravek existuje velké množství, některé lze pěstovat v běžných domácích podmínkách, jiné vyžadují zvláštní péči včetně úpravy klimatu a použití speciálního substrátu a hnojiva.

Než si masožravé rostliny pořídíte, o způsobu pěstování a náročnosti se předem informujte. Pojďme si představit několik druhů masožravek, které může doma pěstovat každý. Jejich pořizovací cena nebývá příliš vysoká, proto vás případný úhyn nebude až tak bolet. 

Rosnatky

Pro začátečníky jsou vhodné především nezatahující rosnatky, mezi které patří například Drosera capensis, Drosera capillaris či Drosera aliciae. Rosnatka je charakteristická tím, že při zajištění vhodných podmínek roste po celý rok. Masožravá rostlina má růžice, které obsahují masožravé listy. Nejlépe se jim daří během jara a léta, protože vyžadují hodně světla.

Nejsou náročné na substrát, postačí jim směs rašeliny s křemičitým pískem. Optimální teplota pro pěstování je 15 až 35 °C, nejlépe se jim daří na okně směrem na východ nebo jihovýchod. Na jaře a v létě mohou rosnatky stát ve vodě, v zimním období by se zálivka měla snížit. Rosnatku přesazujte každý rok nebo jednou za několik let podle toho, jak se jí daří. Výše uvedené druhy rosnatek jsou odolné a vhodné i pro začátečníky.

Drosera capensis

Mexické tučnice

Mexické tučnice patří mezi oblíbené masožravé rostliny, kterým se daří v květináčích v zásaditém substrátu. Existuje přes 90 druhů tučnic, pro začátečníky jsou vhodné například Pinguicula agnata, Pinguicula esseriana či Pinguicula moranensis, eventuálně kříženci (Pinguicula Aphrodite nebo Pinguicula Sethos a jiné). V přírodě se vyskytují na území Střední Ameriky, v největší míře v Mexiku.

Aby se tučnicím dobře dařilo, potřebují kvalitní substrát, kterým může být kombinace písku, rašeliny a zeminy, musí být dobře propustný. Pěstují se snadno na parapetě, dobře prosperují bez jakéhokoliv přikrytí. Tučnice mají rády polostín a několik hodin slunečního svitu denně. Ideální teplota pro pěstování je 15 až 30 °C. Jedná se o vlhkomilné rostliny, které stejně jako rosnatky mohou během letních měsíců stát ve vodě.

Květ tučnice alpské

Špirlice

Dalším oblíbeným rodem masožravých rostlin jsou špirlice. Pochází ze Severní Ameriky a jsou vhodné pro pěstování venku i na parapetu. Pro začátečníky jsou obzvláště vhodně druhy Sarracenia alata a Sarracenia purpurea, které nevyžadují zvláštní péči. Pro pěstování jsou vhodné plastové nádoby úměrné velikosti dané rostliny. Čím více světla budou mít, tím více se jim bude dařit.

Špirlice mají rády slunce, díky kterému se krásně vybarvují. Pěstitelé těchto masožravých rostlin nedoporučují hnojení, ale ani nadbytečné krmení. Rostliny totiž velmi často nachytají až příliš mnoho kořisti, která potom v pastech masožravky zahnívá. Z toho důvodu se pasti špirlic někdy ucpávají vatou, čímž zamezí vytváření hniloby uvnitř krásných láčků. Během léta by měl být substrát špirlic neustále mokrý, v jarních měsících si ale dejte pozor na přelévání, které může masožravce uškodit.

Šprlice

Bublinatky

Také bublinatky patří mezi masožravé rostliny vhodné pro začátečníky. Vybírejte si zejména druhy Utricularia livida, Utricularia sandersonii či Utricularia subulata, které jsou na pěstování poměrně nenáročné. Bublinatky jsou vůbec největším rodem masožravých rostlin, dělí se na terestrické, orchidoidní a vodní. Některé jsou náročné na pěstování, jiné snazší, proto si vyberte především z výše zmíněných druhů.

Jedná se o bublinatky terestrické, jejichž pěstování je zpravidla nejsnazší. Vyžadují dostatek světla, proto se jim příliš nedaří na parapetech orientovaných směrem na sever. Květináčky bublinatek stojí ve vodě v průběhu celého roku kromě zimních měsíců. Jak substrát se používá rašelina s perlitem v poměru 2:1. Nezimují se a rostou celoročně.

 

Utricularia sandersonii

Mucholapka podivná

Nesmíme zapomenout ani na mucholapky, které jsou velmi oblíbenými masožravými rostlinami, protože jejich lov je dobře viditelný. Nejznámějším zástupcem je mucholapka podivná – Dionaea muscipula. Mucholapky můžete pěstovat celoročně venku, stejně tak i na parapetu ideálně orientovaném směrem na jih. Čím nižší teplota, tím méně světla budou mucholapky potřebovat. Při venkovním pěstování dokonce zvládnou i teplotu na hranici bodu mrazu. Pokud budete mucholapky zazimovávat doma, přisvětlujte jim zářivkou. Vodu nalévejte do podmisky květináče, používejte měkkou vodu. Mucholapky přesazujte každé jaro.

 

Pokud si chcete pěstování masožravých rostlin vyzkoušet, sáhněte po některém z výše uvedených druhů. Nevyžadují zvláštní péči ani speciální podmínky, stačí jim jen zajistit dostatek světla a pravidelnou zálivku. Jakmile si pěstování těchto druhů vyzkoušíte, můžete se pustit i do pěstování náročnějších druhů masožravek.