Jednoduchá rovnice stěnového vytápění: nižší teplota = příjemnější prostředí

Stěnové vytápění spočívá v systému vytápěcích trubek uložených pod tenkou vrstvou omítky. Lidské tělo toto teplo vnímá jinak a k dosažení příjemného prostředí stačí nižší teplota. A to znamená jediné – úsporu nákladů. V kombinaci s podlahovým vytápěním bývá rozdíl znatelný, a proto je často zvažovanou variantou při rekonstrukcích.

Stěnové topení - tepelná pohoda jako priorita

Když vkročíte do místnosti, je otázkou vteřin, kdy poznáte, jestli je vám v ní příjemně nebo ne. Podílí se na tom hned několik faktorů, které se však dají lehce ovlivnit: příliš vysoká teplota nebo naopak chlad, vysoká vlhkost mebo vysušený vzduch. V kombinaci s rychlostí proudění vzduchu a teplotou okolních předmětů či stěn.

Princip stěnového topení se podobá případu, kdy se vytápí podlahou. Přednotní stěnového vytápění je ale rychlejší účinnost, kdy pocit se pocit příjemné teplot dostavuje dříve. Odezva na změny nastavení teploty je rychlejší, a proto dochází i k další úspoře financí.

Jak funguje stěnové vytápění

Topné trubky se ukládají pod tenkou vrtsvu omítky. Volí se vždy stěny obvodového pláště, ale u velkých prostorů existuje možnost jejich umístění i na vnitřní příčky. Stěna se stěnovým topením pak funguje jako velkoplošný zdroj sálavého tepla, které postupně ohřívá další povrchy, tedy strop i podlahu. Teplota dosahuje asi 35°C, což je při velkých plochách plně dostačující.

Systém ale nemusí zahálet ani v létě a lze jej využít pro ochlazování. Výkon je o něco nižší, než při topení, ale i tak vytvoří příjemné klima v letních parnech.

Stěnové vytápění poskytuje příjemné sálavé teplo

Vytápění sáláním patří mezi moderní způsoby vytápění. Vzduch se ohřívá až sekundárně od zahřátých ploch – tedy přesně neopak, než je tomu u teplovzcušného vytápění.

Sálavé teplo dokáže ovlivnit subjektivní pocit tepla. Teplo se rozkládá téměř ideálně a v úvodu zmiňovaná tepelná pohoda se dostavuje záhy po spuštění vytápění. Navíc k tomu stačí nižší teplota, než u radiátorů či podlahového vytápění. Přináší tak úsporu, jež je u moderních staveb tolik frekventovaným požadavkem.

Úspora při zvolení sálavého topení je uváděna dokonce 20% v porovnání s konkvekčním.

Stěnové topení jako ideální řešení pro vysoké stropy

Stěnové vytápění představuje nejlepší volbu pro místnosti s vysokým stropem, protože teplo je směřováno k podlaze. Tam je ostatně nejvíc potřeba. Nevznikají zóny, jak je tomu u radiátorů, kde by byl pocit teploty nižší a bylo by třeba zvyšovat teplotu v celém prostoru. Stěnové topení nevytápí zbytečně celý prostor, ale jen pevné součásti. Okolí tak ohřívá i člověka. Velkoplošný sálavý zdroj vytváří pro člověka zcela rozdílný způsob vnímání tepla a chladu.

Stěnové vytápění dosahuje prostřednictvím relativně vysoké teploty povrchu stěn rovnoměrnou teplotu vzduchu, která může být výrazně nižší než při obvyklém a překonaném vytápění topnými tělesy.

Vnímaná teplota je potom vyšší a termostat lze tedy nastavit na nižší hodnotu. Rozdílový jeden až dva stupně pak samozřejmě snižují i náklady na vyhřátí.

 

Podlahové a stěnové topení se pokládá podobně.

Instalace stěnového topení

Pod omítku se dají schovat dva různé systémy stěnového vytápění. Nejčastěji se montuje stěnové vytápění v trubkách. Tato technologie zahrnuje instalaci topidla a rozvodů tepla na ohřátou vodu vedenou v měděných trubkách a hadech. Typický je pro ně levný provoz po celou dobu topné sezóny.

Druhou varantu představují nástěnná elektrická topná tělesa bez oběhu topné kapaliny.

Stěnové vytápění do novostaveb i pro rekonstrukce

Nejjednodušší je samozřejmě v novostavbách, se stěnovým vytápěním se lze ale setkat i v rámci rekonstrukcí. Často se instalují na místa, která je třeba vytápět intenzivněji – na chodby, do koupelen, velkých obývacích pokojů nebo kuchyní.

Nejlepších výsledků se dosahuje u stěnového vytápění při pokrytí celých stěn. Roli hraje jejich odpor a v některých případech je třeba ještě doizolování zevnitř nebo zvenku. Topné trubky musí mít odstup od bytového zařízení minimálně 10 cm.

Otopnou plochu je třeba rozdělit do segmentů a podle toho následně instalovat topný okruh – systém několika paralelně řazených segmentů na jednom potrubí. Skladbu ovlivňuje rovnoprůtokový Tichelmannův princip, který se podílí na spolehlivosti a správné funkčnosti systému.

 

• Topení se instaluje pod omítku maximálně do výše horní hrany oken.
• Pro fixaci potrubí existuje předem určená lišta. Zasazuje se do ní topný oblouk a stanovuje tak rozteč otpného potrubí.
• Použití vertikálních či horizontálních smyček není až tak důležité jako to, aby potrubí bedlo rovně a nic teplo nic nezadržovalo.
• Rozestup trubek se nastavuje na 6 cm a upevňují se do tvaru menadrů. K pokrytí jednoho metru čtverečního je tak potřeba asi 17 metrů trubek. Jeden topný okruh pokryje cca 8 metrů čtverečních. Maximální délka jednétrubky v segmentu dosahuje 32 metrů čtverečních.

Omítky na krytí stěnového topení se používají vápenosádrové, vápenocementové nebo hliněné. Doporučuje se také použití vhodné sklotextilní výztuže, aby byly nanesené vrstvy co nejstálejší. Cementové a hliněné omítky ve dvou vrstvách vysokých dohromady maximálně dva centimetry. Jimi teplo snadno prostoupí a vytvoří příjemný domov.