Chata Libušín na Pustevnách: Jurkovičova stopa v Beskydech
Východ Moravy, Valašsko. "Pár kroků" a jste za hranicemi na Slovensku. V části kolem Rožnova pod Radhoštěm najdete v katastru obce Prostřední Bečva, v níž žije necelých 1700 obyvatel, stavbu slovenského architekta Dušana Jurkoviče – chatu Libušín. Malebná stavba přitahovala návštěvníky svou jedinečnou architekturou až do roku 2014. To ji výrazně poškodil rozsáhlý požár.
Vedle Libušína, který byl původně jídelnou, najdete i neméně výraznou stavbu. Také chata nesoucí název Maměnka vznikla těsně před koncem 19. století – v roce 1898. Obe stavby zaujímaly svým vzhledem už jen při pohledu z dálky. Poutavý byl také interiér. Avšak z památky zbyly během několika nešťastných hodin jen trosky...
Požár Libušína v roce 2014
V roce 2014, tedy po 116 letech fungování, zasáhl chatu zničující požár, který měl pro Libušín fatální následky. V chatě začalo hořet pravděpodobně kvůli kamnům a komínu, silný vítr pak zajistil rychlé rozšíření plamenů. Škoda, kterou oheň napáchal, byla vyčíslena na 80 milionů korun, avšak historická a umělecká hodnota byla nevyčíslitelná.
Na obnovu a rychlejší rekonstrukci byly pořádány mnohé veřejné sbírky. Nechtěně na sebe upozornily nedlouho po svém spuštění, kdy byla odcizena pokladnička na příspěvky přímo od trosek útulny.
V Beskydských kopcích ale nejsou požáry ničím výjimečným. Stejný osud měl například Slezský dům (1972) nebo Bezručova chata (1978).
Secese ve Valašských kopcích
Útulna s jídelnou byla postavena na konci 19. století (přesně se psal rok 1898). Autorem je Dušan Jurkovič, který pracoval na zadání od frenštátského spolku Pohorská jednota Radhošť. V Jurkovičových dílech často narazíte na folklorní motivy, jež jsou dominantní i na chatě Libušín. K tomu měl Jurkovič blízko hlavně díky rodičům – jeho dědeček byl významným slovenským národním obroditelem, maminka zase tíhla
k lidovosti. Tam by se daly pravděpodobně najít hlavní zdroje jeho inspirace. Při pohledu na dobové obrázky Libušína jsou jednoznačně patrné.
| Lidová secese v kontrastu s klidem přírody působila originálně a možná i trochu pohádkově. Stopa umělců tak byla velmi výrazná a podepsala se na celkovém vzhledu zákoutí Valašských kopců. Kromě Maměnky a Libušína se na Pustevnách nachází další zajímavé objekty. Celý areál je tvořen řadou staveb, pro nějž je charakteristické vyřezávání a barevnost. U Libušína najdete i další díla s rukopisem Dušana Jurkoviče: zvoničku, kuželník nebo informační tabule. |
Interiér chaty Libušín na Pustevnách
Výraz „malebný" dostával uvnitř Libušína nový rozměr. Jemná tlumená žlutá, zelená, modrá, žlutá a červená působily jako pohádkové kulisy. Vše pak doplňovaly malby podle návrhů od Mikoláše Alše s lidovými motivy (vyhotovil je akademický malíř Karel Štapfer). Na zdech tak byly vyobrazeny valašské a slovenské pověsti. V podobě nástěnných fresek se zde objevoval portáš Stavinoha, zbojník Ondráš, zbojník Juráš a bůh Radegast
Jídelna ale nebyla vyhledávaným místem jen pro svůj vzhled, protože návštěvníkům nabízela ještě další zajímavosti. K vidění byly kupříkladu secesní lustry, hodiny a sleník. Hosté pak měly svá místa u masivních stolů a vyřezávaných zdobených židlích.
Charakteristické atmosféry bylo dosaženo i veřezáváním ze dřeva. Tyto prvky plnily lejen dekorativní, ale také nosnou funkci.
Lákavé túry po valašských kopcích
Lokalita, kde se nachází Libušín, je turisticky atraktivním místem, a to nejen v poslední době. Návštěvníci tam proudili dlouho předtím, proto se zde nacházely útulny už před stavbou Libušína. Útulna zvaná Pústevňa (1891) nebo vedle ní druháútulna Šumná (1894) dnes tvoří zajímavý komplex. Osada není daleko od hory Radhošť a je dostupná nejen pěšky. Vyjedete na ní na kole, na lanovce, v zimě jsou oblíbeným prostředkem
i běžky.
Libušín měl svou roli v každé době. V průběhu druhé světové války se zde ubytovali vojáci Hitlerjugend
a chata pomalu chátrala. Hrozilo dokonce její zbourání. Za zachování se musel přimluvit i sám Dušan Jurkovič. Myšlenky na rekonstrukci se objevily až v 80. letech a práce byly spuštěny dokonce až v roce 1995. Znovuotevření proběhlo o čtyři roky později, sousední Maměnka se dočkala až v roce 2003.
Jméno Libušín dostala jídelna k poctě české kněžny Libuše. Naopak poctou pro Libušín bylo vyhlášení areálu jako Národní kulturní památky v roce 1996. Chalupa ale není jediným dílem Dušana Jurkoviče na Valašsku. Jeho stopu lze najít i v lázeňských Luhačovicích, kde stojí Jurkovičův dům - lázeňský hotel. Můžete se zde dokonce vydat po stezce D. Jurkoviče, tedy po turistické trase, která mapuje architektova nejvýraznější díla.
Škody po požáru byly obrovské, historická a umělecká hodnota objektu šla vyčíslit jen stěží. Přesto rok od požáru dostává rekonstrukce a obnova jasné obrysy a zdárně pokračuje.
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku