Výhody a nevýhody materiálů používaných při sběru dešťové vody
Nejčastějšími materiály pro sběr dešťové vody jsou plechové bečky, plastové sudy nebo betonové nádrže. Beton je věčný, plast nepropouští vodu a plech se dá tvarovat. Jaký materiál je však nejvhodnější, záleží na způsobu jímání vody. Přečtěte si, které materiály jsou pro sběr dešťovky vhodné, a které méně.
Plastové nádoby
Plastové nádoby se dnes dají používat nad zemí i pod zemí. Ty nadzemní jsou různé nádoby, bečky, sudy i kanystry o objemu až několika set litrů. Například plastový IBC kontejner, který je opatřen klecí, může mít objem 500 až 1000 litrů a to už není málo. Značnou výhodou je i váha těchto nadzemních nádrží, takže s nimi lze snadno manipulovat. Na zimu se bohužel musí vypustit. Mráz by je nemilosrdně roztrhal.
Podzemní plastové nádrže jsou prefabrikáty, jenž se do předem vykopané jámy umisťují celé. Musí se však dodržet přesný postup uložení, včetně výrobcem zmíněného materiálu na obsypání, aby nám vyprázdněná nádrž při deštích nevyplavala z jámy ven. Výhodou podzemních plastových nádrží je jejich naprostá nepropustnost a v případě dobrého zacházení i neomezená trvanlivost.
Trend současnosti: zelená střecha
Ostrovní solární systémy pro místa bez elektřiny
Už jste slyšeli o modré střeše? Přispívá k šetrnému hospodaření s vodou
Kovové nádrže
Kovové, tedy přímo plechové nádoby od kanystrů až po mnohem používanější bečky na vodu, většinou jako už použitý obal, se v minulosti používaly hojně. Oproti plastovým jsou trochu těžší, avšak co se podloží týče, vydrží i horší podklad, který nemusí být jemným pískem, ale třeba čtyři kameny v krajích. Odjakživa probíhají různé způsoby propojování kovových sudů na vodu. Zde je výhoda, že stačí šikovný kutil nebo klempíř a můžete sudy spojovat třeba hranatou vodní kaskádou. S plechem se dají vytvářet různé tvary. Nepochybně je i výhodné, že při neodborné manipulaci se sud může různě deformovat, ale většinou nepraskne.
Pokud máme přesně předem určený prostor, můžeme využít šikovnosti klempíře k tomu, aby nám z plechu vyrobil nádrž o kdovíjakém tvaru a rozměru. Dříve se letované nádrže používaly jako zásobníky přinesené pitné či užitkové vody a bylo tak potřeba je umístit v různých domovních výklencích, díky čemuž byla variabilita tvarů ohromná. Trvanlivost dobře vytvořené plechařiny z kvalitního letovaného pozinku bez jakýchkoliv nátěrů byla už v minulosti na úrovni několika desítek roků. Netřeba se tedy obávat takto jímat i dešťovku, zvláště máme-li prostory omezené a zvláštně tvarované.
Betonové nádrže a jímky
Betonové nádrže a jímky patři k jedněm z těch starších způsobů, jak nad zemí i pod zemí sbírat vodu. Ať už jde o vodu pitnou nebo užitkovou (dešťovou), měly nádrže svoji výhodu, co se trvanlivosti týče. Skruže sice občas roztrhl led, pokud nebyly zavčas vyprázdněny, avšak i taková oprava pomocí cementu nebyla příliš drahá. Na vesnicích i dnes můžeme potkávat jednoduché skruže pod svody okapů k jímání dešťové vody. Voda se v nich kazí velmi pomalu a díky tomu, že beton absorbuje vodu, se ani v parných letních dnech tolik neohřívá. Když už se skruž nahřeje, voda chladne pomaleji.
Podzemní nádrže ať už ze skruží nebo přímo tvarované na místě klasickým betonováním, mají výhodu v tom, že když máte dostatek prostoru a můžete jej využít pro podzemní stavbu, zkrátka vystavíte dno, obvodovou zeď a potom zaklopení. Jednoduchá čtvercová nádrž o délce strany tři metry a hloubce dvou metrů tak nabízí plných 18 000 litrů jímaného prostoru pro dešťovku. Jedinou nevýhodou je již zmíněná nasákavost, tedy propustnost betonu. Vnitřní stěny se proto musí ošetřit hydroizolační vrstvou, aby voda nezasakovala skrze stěny například do přilehlého obydlí.
Zajímá vás více o sběru a využití dešťové vody? Přečtěte si i související články:
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku