Mýdlo bylo už v Babylonu, sprchy přitom dobyly domácnosti až v 18. století

V průběhu dějin si péče o čistotu těla vybudovala tradici, která se u každého z národů projevila trochu jinak. Pro všechny je však společné neustálé navyšování nároků na hygienu, se kterým šlo ruku v ruce i zdokonalování sprch a van. Dovolte nám představit dlouhou a barvitou historii sprchování a koupelí.

Egypťané se za pomoci mýdla chtěli přiblížit bohům

V pravěku se lidé čistili ve vodách řek a vodopádů, které sloužily jako tehdejší náhražka pro budoucí sprchy. Tradici pravidelné tělesné očisty začali budovat starověcí Egypťané, kteří jako první začali používat také základní kosmetické přípravky. Pravidelnou hygienou se chtěli přiblížit svým bohům. Pevně věřili, že čím čistší a naolejovanější člověk je, tím větší hold jim vzdává. Při koupelovým rituálům využívali mýdlo, které převzali od Babyloňanů. Egypťané se myli několikrát denně, před jídlem i po něm.

Lázně se staly místem mytí i navazování společenských styků

První sprchy se objevily v lázních starých Řeků a Římanů. Do veřejných prostor sice byla voda přiváděna pomocí akvaduktů, ve výsledku však starověké sprchy nebyly příliš odlišné od těch, které dobře známe z šaten sportovišť či plováren - oblečení si návštěvníci lázní mohli pověsit i na háčky.
Zatímco v Řecku bylo umývání ve veřejných sprchách stále výsadou jen těch nejbohatších, v Římě vznikaly veřejné lázně, kam se lidé chodili nejen umývat, ale také navazovat společenské styky.

Lidé věřili, že je špína ochrání před morem

Středověk je v dnešní době znám jako éra špíny a nemocí, většina měst přitom byla vybavena koupelovými domy, kde se lidé mohli za úplatu umýt. Stejně jako v Římě byly domy společenskými a relaxačními centry, někteří návštěvníci zde pořádali i večírky s bohatým občerstvením a hudbou. Hygienu lidé udržovali i doma - umývali se v dřevěné vaně umístěné v ložnici.
Pravá špína středověku nastala až ve 14. století, kdy se Evropou šířila morová epidemie. Začalo se věřit, že se otevřenými póry nemoc dostane snáze do těla. Veřejné koupelny navíc začala církev vykreslovat jako místo hříchu, což řadu lidí odrazovalo od návštěvy.
Jiný vývoj potkal koupele v Asii. V Asii. Ve zdejších buddhistických klášterech se prováděly koupele z náboženských důvodů, aby se lidé očistili nejen od tělesných, ale hlavně duševních nečistot. Přínos očistného rituálu brzy pochopili Židé i muslimové, kteří ho praktikovali po další stovky let. Zatímco se tak v původně kultivované Evropě na koupele zanevřelo, ve východních zemích se hygiena udržovala svědomitě.

 

Návrat hygieny v plné síle až v 19. století

Špatné návyky Evropanů nebyly na ústupu ani v 18. století, kdy hygiena mohla sloužit lékařských objevům a vést k lepšímu zdraví obyvatelstva. Zlom přišel až s koncem století, konkrétně v roce 1767, kdy Angličan William Feetham vytvořil první moderní mechanickou sprchu. „Zařízení zahrnovalo pumpu, která tlačila vodu do nádrže zavěšené nad hlavou. Stačilo jen zatáhnout za řetěz a uvolnit vodu na tělo. Tento vynález nahradila v průběhu století řada dokonalejších verzí. Přibyla například ruční pumpa na vodu, pak se do domů zavedla vodoinstalace, která umožnila samostatně stojící sprchy připojit ke zdroji vody," vysvětlila historii sprch Radka Prokopová ze společnosti Alca plast, která je největším výrobcem sanitární techniky ve střední a východní Evropě.

Návrat hygieny do Evropy přišel až v 19. století kdy Ignác Semmelweis přišel s teorií bakterií a stal se tak průkopníkem hygieny v medicíně i běžném životě. Na popularitě získala i hydroterapie, při které voda slouží k lékařským účelům. Změna nastala i pro tehdejší vany, dřevěné se vyměnily za kovové a v roce 1829 zažily renesanci i veřejné koupele, když se v Liverpoolu otevřely první moderní lázně. V průběhu 19. století se postupně začaly instalovat moderní sprchy do domů francouzské armády a v druhé polovině století pak koupelny v domácnostech zaváděla i střední třída. Hygiena se v plné síle, tak jak ji známe dnes, vrátila díky vynálezu plynového ohřívače vody, který lidé v roce 1889 vyměnil za ohřívač elektrický.

Až do šedesátých let byly vlastní koupelny luxus

Rozvoj koupelen zajímavým směrem přineslo 20. století. Na jeho začátku se stavěly dělnické domy se společnými koupelnami. Vlastní umývárny byly jen těžko dosažitelným luxusem až do 60. let. Z veřejných lázní se postupně začaly stávat dnešní wellness centra nebo prostory pro lékařské terapie. Spolu s rozšířením vlastních koupelen vzrostly i požadavky na sprchy a jejich funkce. Brzy se tak na trhu objevil velký výběr trysek, sprchových hlav a barevného osvětlení sprch.

Současné sprchy na tradici navazují a přinášejí neustále nové technologické prvky, které zvyšují pohodlí při každodenním umývání, usnadňují život a kombinují design s praktickým využitím. „Dnešní nároky na vybavení koupelny splňuje například walk-in sprchový kout. Ten nevyžaduje tak velký prostor jako klasický kout, působí vzdušně, má nenáročnou údržbu a bezbariérový přístup. Komfortním a designovým řešením odtoku vody jsou podlahové žlaby s dokonale čistitelným sifonem či nízkým profilem nebo také nerezové vpusti, které zajistí odtok přímo uprostřed sprchového koutu," popsala Radka Prokopová. Technologicky pozadu nejsou ani vany. Ty je dnes možné doplnit například o vanový sifon s napouštěním přepadem, díky němuž nemusí nad vanou vyčnívat mohutná vanové baterie, ale pouze páka.